Práce pro zdravotně postižené

Logo Práce pro ZP

 

Kontakt

Národní rada osob se zdravotním postižením
Partyzánská 7, 170 00 Praha 7 - Holešovice
IČ: 708 564 78

 

Mapa stránek

O nás

Aktuální projekty

Ukončené projekty

Činnost v regionech

Dokumenty a odkazy

Poradenství

Aktuality

Podpořte nás

Kde nás najdete

Kontakty na pracovníky NRZP ČR

Dobré příklady

I. PŘÍKLAD – kombinované zdravotní postižení

Jméno: Jirka
Věk: 30
Zdravotní postižení: tělesné (po DMO) a lehké mentální postižení
Vzdělání: absolvent zvláštní školy a Jedličkova ústavu a speciálních škol

Jirka je muž ve věku 30 let s tělesným postižením (DMO) a lehkým mentálním postižením, používá elektrický vozík. Má rád rychlý pohyb, velké stroje, nádraží, vlaky, stavby, cestování. Je absolventem zvláštní školy a praktické školy v Jedličkově ústavu a školách v Praze

Praxi chtěl absolvovat někde mezi lidmi a v místě, které by bylo dostupné na elektrickém vozíku. V posledním ročníku praktické školy byl na praxi v knihovně a archívu České televize. V rámci praxe se zabýval razítkováním časopisů a označováním pásků s filmy. Práce ho velmi bavila a naplňovala.

Po ukončení školy J. nemohl najít zaměstnání a ve spolupráci s občanským sdružením Asistence a pracovní konzultantkou se J. rozhodl zkusit najít práci formou podporovaného zaměstnávání. J. chtěl, po zkušenostech z praxe, dělat aktivnější práci, na 2 dny v týdnu dopoledne, aby se mohl věnovat svým koníčkům. Ve spolupráci s pracovní konzultantkou se dohodli na tom, že by J. mohl skartovat dokumenty, protože během exkurze J. práci se skartovačkou viděl a velice ho zaujala.

Spolu s konzultantkou zahájili hledání volného pracovního místa a po cca 6 měsících se podařilo najít pro J. práci u skartovacího stroje ve velké firmě.

Po dohodě podmínek s firmou byla vytvořena pro J. pracovní pozice skartovače, která mu byla ušita „na míru“ (do té doby práci dělali sami zaměstnanci, zdržovalo je to od práce a nepatřilo to mezi jejich oblíbené činnosti).

J. získal práci na zkrácený úvazek na 2 dny v týdnu po 5 hodinách.

Pracovní konzultantka pomohla J. najít asistenta, který s ním trénoval cestu do práce, skartování, pohyb po budově a vyzvedávání materiálů ke skartaci, společně se učili rozvrhnout si práci a komunikovat s ostatními pracovníky.

J. nyní pracuje ve firmě pátým rokem a již nevyužívá služeb PZ, protože pracovní dovednosti a cestování do práce již zvládl; na pracovišti má stále ještě osobního asistenta, který mu pomáhá v mobilitě a s dodržováním pravidel na pracovišti.

 

II. PŘÍKLAD – kombinované smyslové postižení

Jméno: Marta
Věk: 28
Zdravotní postižení: hluchoslepota
Vzdělání: speciální školy pro sluchově postižené, vysoká škola, obor speciální pedagogika

Marta má těžké duální senzorické postižení (hluchoslepota). Praktickou ztrátu sluchu percepčního typu získala v důsledku zánětu mozkových blan (meningitida), který prodělala ve třech měsících života. Zrakovou vadou těžkého stupně (degenerace oční sítnice, centrální skotóm) trpí od 12 let.

Marta byla vychovávána jako zdravé dítě, negativní dopady měla až zraková vada v pubertě; těžké kombinované postižení se projevovalo hlavně v cizím prostředí, kterému se až do nástupu na vysokou školu vyhýbala. Bála se kontaktu s ´normálním´ světem kvůli předsudkům a neschopnosti komunikovat s cizími lidmi. Celé dětství byla před nebezpečím chráněna v těsném rodinném kruhu, což mělo další negativní důsledky na její psychiku a osobnost a měla omezené sociální zkušenosti. Situace se změnila až na vysoké škole, která znamenala první větší a trvalý kontakt s „normálním“ světem - i přesto, že začátky byly velmi těžké, Marta vše zvládla hlavně díky psychické podpoře své maminky, v současné době manžela a některých kolegyň.

Zdravotní postižení se v tomto světě ještě více zvýraznilo a Marta poznala, co obnáší – zejména ztížené podmínky v komunikaci a orientaci v neznámém prostředí.

Po ukončení studia na vysoké škole nastoupila Marta jako speciální pedagog - metodik do o.s. LORM, kde aktivně působila již od 17 let. Důležitými faktory pro výběr této profese bylo známé prostředí, malý a přátelský kolektiv pracovníků a blízký vztah k problematice hluchoslepoty.

V současné době by Marta ve své práci velice ocenila osobního asistenta – vyřizování telefonátů, administrativy. Dalším problémem je komunikace ve velkém kolektivu, kdy se stává, že M. kolegyním nerozumí, je dezorientovaná, neví, o čem se mluví, což u ní vyvolává pocit méněcennosti a zbytečnosti.

Přesto Marta sama říká, že se naučila se svým postižením žít – dokázala vystudovat vysokou školu, má práci, která ji obohacuje, přináší radost i zajímavé zkušenosti, má milující rodinu a manžela, díky nimž může žít normálním životem.

 

III. PŘÍKLAD – mentální postižení

Jméno: Emil
Věk: 30
Zdravotní postižení: lehké mentální postižení
Vzdělání: Pomocná škola v Jedličkově ústavu a školách

Emil se díky svému zdravotnímu postižení vzdělával v Jedličkově ústavu a školách. Jeho zdravotní postižení omezuje jeho právní způsobilost.

Poté pracoval v chráněných dílnách občanského sdružení Duha, kde vykonával manuální práce v kuchyni a s mandlem, dále pracoval ve firmě Orion, kde vykonával manuální práce.

Ve spolupráci s pracovní konzultantkou se zabýval hledáním nového zaměstnání, pracoval rovněž v nízkoprahové kavárně Duha jako číšník.

Poté projevil přání pracovat v drogerii a doplňovat zboží. Firma, kterou společně s konzultantkou oslovili, ho měla zaměstnat, ale nakonec z toho sešlo, protože firma neměla místo.

Emil se poté naučil pracovat s internetem a ve spolupráci s konzultantkou odpovídal na inzeráty. V červnu 2006 se mu podařilo získat místo v McDonald's, kde uklízí.

Smlouva s Emilem byla sepsána na dobu neurčitou, pracuje 6 hodin týdně za stejný plat jako ostatní zaměstnanci.

Emil je ve své práci spokojený, zaměstnavatel i kolegové k němu přistupují bez předsudků a práce se mu líbí tak, že ani neuvažuje o změně.

 

IV. PŘÍKLAD – tělesné postižení

Jméno: Ivana
Věk: 30
Zdravotní postižení: dětská mozková obrna
Vzdělání: vysokoškolské v mainstreamovém vzdělávacím procesu

Ivana se narodila v roce 1977 s diagnózou dětské mozkové obrny s těžkým postižením dolních a lehkým postižením horních končetin. Vyrůstala doma, její matka se o ni starala, aby dcera nemusela nastoupit do ústavní léčby. Velice prospěšná byla rehabilitace pomocí Vojtovy metody.
V průběhu puberty se zdravotní stav I. zhoršil. Došlo k ochrnutí míchy a následné těžké operaci nohou.

Díky dobrému rodinnému zázemí se I. vzdělávala v běžné základní i střední škole (gymnáziu) a její zdravotní znevýhodnění bylo okolím vnímáno pozitivně. I. uspěla v přijímacím řízení na vysokou školu, kde studovala obor speciální pedagogika, jediným problémem byla bariérovost školy, problémy se ale I. dařilo překonávat za pomoci svých přátel.

Po skončení studia I. začala s hledáním práce a oslovila asi 30 organizací, které působí v sociální sféře. Polovina oslovených organizací jí nabídla práci pouze na dobrovolnické bázi, jedině v Jedličkově ústavu a speciálních školách pro ni chtěli zřídit chráněné pracovní místo. I. už ale mezitím nastoupila do Pražské organizace vozíčkářů, kde pracuje jako administrativní pracovnice osobní asistence. Vzhledem k zaměření organizace má I. možnost přizpůsobit si pracovní dobu svému zdravotnímu stavu a i pracovní prostředí je přizpůsobeno užívání vozíčkářů.

 

V. PŘÍKLAD – kombinované zdravotní postižení

Jméno: Lukáš
Věk: 32
Zdravotní postižení: těžká srdeční vada, lehké mentální postižení a lehká vada řeči
Vzdělání: střední, učební obor knihař

Lukáš navštěvoval Jedličkův ústav a školy a absolvoval tříletý učební obor knihař. Během posledního roku studia začal docházet do Job Clubu v Asistenci, o.s., kde mu pracovní konzultant pomáhal najít možnost pracovního uplatnění. Lukáš si postupně, za vedení konzultantky Asistence, sám vyhledával knihařské dílny.

Po několikaměsíčním hledání a objíždění jednotlivých pracovišť se Lukášovi podařilo najít vhodné místo. Spolu s konzultantkou si Lukáš domluvil na úřadě práce vytvoření společensky účelného místa s dotací na mzdu. Do práce nastoupil na 6 hodin denně. Zpočátku s ním na pracovišti byla konzultantka, která mu pomohla domluvit vhodnou pracovní náplň.

Po určitém čase se zaměstnavatel ozval s tím, že není spokojen s Lukášovým výkonem práce. Nicméně se podařilo zaměstnavatele přesvědčit, že Lukáš potřebuje čas, aby se vše v novém prostředí naučil a natrénoval. Lukáš se nakonec během několika měsíců zapracoval a pracoval samostatně. Po prvním roce si zaměstnavatel, již bez podpory agentury, dohodl s úřadem práce prodloužení společensky účelného místa o další rok. Spolupráce trvala celkem dva a půl roku.

Nyní se Lukáš přestěhoval do jiného města a hledá si novou práci, opět prostřednictvím agentur podporovaného zaměstnání.

 
     

 

© 2011 Všechna práva obsahu vyhrazena. | Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. | Blind friendly!

Mapa stránek | Sitemap

IT Profi s.r.o. správa portálu.